» Dakar/Silk Way « » Loprais Drinks 69 « » Tatra Services « » Loprais FRT « » Loprais E-Shop « » drink4u «
08.01.2016 10:12
Aleš Loprais o včerejších technických problémech,...
Aleš Loprais a jeho vyjádření z Dakaru 2016: "Omlouvám se všem za komunikační výluku způsobenou nocováním ve spojovací etapě ve výšce 4000 metrů nad mořem, bez možnosti běžné... více
06.01.2016 19:02
Třetí etapa
Z Dakaru dorazilo video z třetí etapy. Najdete v něm komentář Aleše Lopraise. více
05.01.2016 09:35
První ostrá etapa!
Konečně jsme se dočkali. Po 2 anulovaných etapách bylo startovní pole lehce řečeno nerózní. Počasí se dnes konečně umoudřilo a kategorie kamionů si dnes odbyla svůj premierový start. více

 

Karel Loprais

Šesti-násobný vítěz dakarské rallye má bohaté zkušenosti s náročným terénem a také toho ví hodně o "závodění" a Dakaru obecně. Zajímá Vás pohled Karla na jednotlivé etapy?

Sledujte jeho názory.

 

Rallye Dakar 2014

 

Pondělí 20. ledna 2014

Karel Loprais dokázal dakarskou rallye šestkrát vyhrát. Jeho synovec Aleš letos skončil kvůli technickým potížím šestý, i tak měl ale Karel pro Aleše a celý tým jen slova chvály.

 

Jak byste celkově zhodnotil letošní Dakar?

Byl určitě hodně náročný. Pořadatelé to dopředu slibovali a své sliby dodrželi. Bylo to vidět na odpadlících, jejich počet byl vysoký. Všem daly zabrat maratonské dojezdové vzdálenosti, výškové rozdíly nebo enormní teploty.

 

Dvě vyhrané etapy, jedno druhé a jedno třetí místo. Kluci se v nabité konkurenci neztratili, že?

Určitě ne. Bylo je vidět a ukázalo se, že když auto funguje tak, jak má, dokážou porazit zbytek světa.

 

Kdy jim bylo nejhůř? Bylo to po předposlední etapě, v níž ztratili kvůli poruše možnost bojovat o stupně vítězů?

S tím bych souhlasil. Ta ztráta byla enormně vysoká a už se nedala dohnat. Je to škoda.

 

Přesto tým zabojoval.

Přesně tak, bylo to vidět na té poslední etapě. Mechanici mákli, aby auto mohlo jet a posádka předvedla na trati parádní práci. Přestože startovali ze zadních pozic, dokázali zajet nejrychlejší čas.

 

Přitom v kategorii kamionů se naplno závodilo i v poslední etapě, de Rooy se s Karginovem přetahovali o celkový triumf.

Spousta lidí si myslí, že poslední etapa už je jen taková mávačka, ale není to tak. My jsme to poznali na vlastní kůži, když jsme v poslední etapě přišli o vítězství. Dakar se jede naplno až do projetí cílem.

 

Vytoužené stupně vítězů z toho nakonec nebyly. Přesto, přinesl letošní Dakar týmu nějaká pozitiva?

To je jednoznačné. Takový test, jakým všichni prošli, se nedá nasimulovat. Pro Královnu 69 byla takovým prvním testem Silk Way Rallye, ale to byla úplně nová. Teď má za sebou tak náročnou a dlouhou soutěž, jakou je Dakar. Posbírala se spousta dat, která se budou moci zužitkovat příště. Tohle všechno jde do plusu.

 

 

Sobota 18. ledna 2014

Bohužel se to nedá ovlivnit. Ale kluci bojují, říká Karel Loprais

Po nešťastné předposlední etapě jsme si opět povídali s Karlem Lopraisem. Jen málokdo má tolik zkušeností a ví, co se honí hlavou v takovou chvíli. Prasklá hadice od kompresoru vzala Aleši Lopraisovi šanci bít se na Dakaru o pódiové umístění. Jeho strýc Karel, šestinásobný vítěz Dakaru, měl podobnou smůlu také. Zde je jeho pohled na nemilou situaci.

 

Je to pořádný pech, přijít ve finiši o naděje. Dá se tomu nějak předejít?

Pech to je, ale bohužel se to ovlivnit nedá. V každém případě je to velká škoda, Aleš byl opravdu výborný v posledních etapách.

 

Už máte nějaké podrobnější informace?

Zatím se kluci neozvali. Vím, v jaké byli situaci, přijeli pozdě, určitě opravovali auto. Během dne by se měli ozvat.

 

Musí to být frustrující, přijít v předposlední etapě o šanci na úspěch. Jak se kluci cítí?

Není to nic příjemného. Nám se něo podobného stalo v poslední etapě, do které jsme startovali z prvního místa. Je to smutné, když člověk ztratí tak těžký závod, který měl dobře rozjetý. Přesto věřím, že to kluci zvládnou a budou dál bojovat.

 

Nebýt oné smolné poruchy, mohli se ještě rvát o pódiové umístění. Určitě ukázali, že umějí, že?

Samozřejmě. To, že se dostali tak daleko a tak dobře, je zásluha úplně celého týmu. Teď si ještě celý tým mákl ve snaze spravit auto do rána tak, aby fungovalo. Uvidíme, jak vyjde poslední etapa, protože to, co se stalo Alešovi, se může stát každému.

 

 

Čvrtek 16. ledna 2014

Po včerejší desáté etapě dakarského soutěžení jsme samozřejmě znovu položili pár otázek Karlu Lopraisovi, dakarské truckové legendě, která dokázala nejtěžší závod světa šestkrát vyhrát.

 

Máte zaručený recept na fesh-fesh?
Ten není.

 

Aleš ho včera ale asi zřejmě našel, vyhrál etapu.
To je super! Dlouho jsme na to čekali, konečně se to povedlo!

 

Tým podle Alešových slov dlouho bojoval s nastavením vozu. Opravdu je to taková věda?
V Iquique kluci s tlumením zabodovali, to se jim fakt povedlo.

 

Před zbývajícími etapami prvenství nakopne, že?
To je zapotřebí, přišlo to v pravý čas.

 

V kategorii kamionů se strhuje v závěru k pořádné bitvě. Na vedoucího de Rooye útočí tři ruské Kamazy.
To je dobře. Takové soutěžení by bylo kořením každého závodu. Je jenom dobře, že de Rooye někdo prohání.

 

A Aleš je v závěsu za Kamazy těsně čtvrtý. Šance na bednu ještě žije?
Do cíle to bude ještě hodně těžké, ale dokud se závodí, šance pořád je.

 

V úterní etapě dojel třetí Nikolajev před čtvrtým Sotnikovem o jedinou vteřinu. Byla to podle vás týmová strategie Kamazu, nebo mezi sebou bojují?
Řekl bych, že to je boj. Závodníci se na trati nevidí, neví přesně, jaký je mezi nimi rozdíl. A když se jede opravdu naplno, může být rozdíl i takhle malý. Ukazuje se, že Kamazy na to šlapou, co to dá.

 

Kamazy se umisťují vpředu v každé etapě, i Aleš uznal, že jim v náročných pasážích nestačí. Čím to, že jsou tak dobří?
Na startu měli pět aut, i teď mají z čeho vybírat. Jedno auto jim sice odpadlo, ale i to se určitě pohybuje někde kolem a co je třeba, to si z něj vezmou.

 

V desáté etapě se ale ukázalo, že ani Kamazy nejsou všemocné. Sotnikov dojel s velkou ztrátou, Aleš i díky tomu postoupil na celkové čtvrté místo.
Nevíme, jestli to bylo dáno problémy s technikou, nebo zůstal někde v dunách. Jsou opravdu zrádné pro každého.

 

V závěrečných etapách připravili organizátoři pro účastníky zkoušky v písku a ve fesh-fesh. Jak tento záludný terén projet?
Na Dakaru je zvykem, že každá etapa měla nějakou svoji záludnost. Zaručený recept na to, jak projet fesh-fesh, není. Ten povrch se neustále mění, nevíte, do čeho jedete. Nejsou vidět třeba i půlmetrové díry, v kterých fesh-fesh sedí a zakryje je. Nelze ovšem jet pomalu, protože zvířený prach vás obklopí, dostane se naprosto všude. Musí se to projet, jinak to nejde. Doufám, že klukům nebude na trati nikdo zavazet, a věřím, že za to zase potáhnou.

 

 

Sobota 11. ledna 2014

Jak to Karel vidí po první polovině závodu Karel Loprais zná jako šestinásobný vítěz dakarskou rallye velmi dobře. Proto jsme se ho v polovině letošního ročníku na pár věcí zeptali.

 

Sobota byla na Dakaru volným dnem. Jaký je vlastně v tento den režim týmu?
Tým si pospí, ale určitě se musí udělat velká údržba na autě. Udělá se to nejnutnější, provede se výměna těch součástí, které mechanici uznají za vhodné.

 

Pomáhají i členové závodních posádek?
Ti se potřebují dát dohromady. Kdyby bylo třeba, tak určitě pomůžou, ale mechaniků je tam dost. Ale hlavní mechanik, který jede v posádce, by se měl motat kolem, aby věděl, co se na autě dělalo.

 

A co oficiality, třeba setkání s fanoušky? Na ty je čas?
Záleží na místě. V Jižní Americe jsou volné dny ve velkých městech, lidi tam jsou, ale týmy moc prostoru na fanoušky nemají, musí se věnovat technice, nabírat síly. Za nás, kdy jsme jezdili bez asistence, jsme všichni museli makat na autě. Nehledě na to, že v Africe tolik lidí nebylo.

 

Je odjetých šest etap. Jak je hodnotíte?
Pořadatel přitvrdil. Projevuje se to na odpadlících, kteří už nejedou. Ale v podstatě se Dakar vrací do původních kolejí, ve kterých jsme my začínali. Kluci teď měli za sebou dva perné dny. My jsme třeba jeli denní etapu, po ní hned noční a zase denní. Bez času na spánek, bez asistence. Teď je to tvrdé, ale ti, kteří byli připraveni, jedou dále. Za nás se osmistovkové etapy jezdily často, přijelo se do bivaku, šlo se spát, druhý den se jenom sedlo do auta a jelo se dál.

 

Aleš ztrácí na vedoucího de Rooye hodinu a čtyřicet minut. Dá se s tím ještě něco dělat?
Do konce Dakaru je ještě moc šancí. Všichni mohou mít nějaké problémy, ani de Rooy neodjede Dakar bez potíží. Nic není ztraceno.

 

Zaujalo vás něco na letošním Dakaru?
Jsou tam vysoké teploty, v Africe takové nebyly. Je to nepřítel všech.

 

Vraťme se k týmu, respektive k autu. Královně dvakrát odešel pohon 4x4. Jak se může stát, že se stejná závada opakuje?
Prostě se to stává. S klukama jsem teď nemluvil, takže nevím, co přesně autu bylo.
Uvidíme, co na to řeknou.

 

A vaše prognóza na druhý týden Dakaru?
Pokud bude technika v pořádku, bude to dobré. Posádka jede, je to na nich vidět.

 

 

Středa 8. ledna 2014

Monsieur Dakar, jak bývá Karel Loprais nazýván díky svým šesti vítězstvím v dakarské rallye, letošní 36. ročník bedlivě sleduje z domova. Co říká dakarská trucková legenda výkonům svého synovce Aleše?

 

V první etapě byl Aleš těsně druhý. Co vy na to?
V každém případě je to fantastické. Všichni jsou na začátku nachystaní, aby co nejlépe vyrazili. Ukázal to už první průjezd časovou kontrolou, deset kamionů se natěsnalo do dvou minut. A Aleš byl takhle vpředu.

 

Symbolické stříbro věnoval novorozenému synovi Alexovi. Jak takový přírůstek do rodiny ovlivní závodníka?
Já myslím, že ho to povzbudí. Má synátora, vše dopadlo dobře. Jen ho to nakopne, ono už to bylo vidět.

 

Co druhá etapa? Alešova posádka se v ní musela vyrovnávat s těžkostmi.
To je prostě Dakar. Nedá se odjet bez problému a v klidu, obzvlášť dnes, kdy je konkurence silná. Všichni tlačí, jedou dopředu, co to dá. Ale problémy postihly i ostatní. Byly tam havárie, defekty, vždycky se může něco přihodit.

 

Posádka musela jet dlouho bez čelního skla. Zažil jste to?
Nezažil, bude to asi jako na motorce... Vážně, v tom prachu a kamení to není žádná legrace. Aleš navíc není typ, který by se držel daleko vzadu, aby neschytal nějakou ránu. Když člověk potřebuje předjíždět, je to problém.

 

Navíc musel Aleš překonat duny bez pohonu všech kol.
To je fantastický výkon, přejet duny, když mu nefungoval předek. Já to zažil jen v situaci, kdy už jsme nebyli v závodě. Zůstat viset v dunách by znamenalo konec.

 

Ztráta je v desítkách minut. Dá se s tím něco dělat?
Byla to teprve druhá etapa. Kdyby byla taková ztráta před startem do poslední etapy, už by to asi nešlo. Takhle mají závod před sebou, je to otevřené. Věřím, že to Alda zvládne.

 

De Rooy se zdá silný. I přes pomoc Mardejevově posádce vede.
Ono je to sporné. Říká se, že pomáhal kolem čtvrt hodiny, a pořadatelé mu odečetli 22 minut. To se mi nezdá zrovna férové. Za našich časů to nebývalo. Kdo chtěl pomoci, pomohl bez nároku na časový odpočet.

 

Jaké úskalí měla včerejší třetí etapa? Jelo se ve výškách kolem tří kilometrů.
Technika v takové výšce ztrácí na výkonu. Je důležité neudělat navigační chybu, nechytit defekt. Kluci to zvládli výborně. Držím jim palce a věřím, že letos to vyjde.

 

 

Rallye Dakar 2013 

 

 

Komentář k závěru Dakaru

V neděli večer skončilo soutěžení a dobrodružství jménem Dakar 2013. Včera se už nejel žádný ostrý kilometr, zato si posádky si užily zaslouženého slavnostního ceremoniálu v hlavním městě Chile, Santiagu. Společně s námi fandil posádce InstaForex Loprais Teamu i legendární jezdec Karel Loprais, Alešův strýc. Jeho neocenitelné zkušenosti jste tak mohli číst a sledovat u nás na webu. Nejednou přesně předpověděl vývoj situace. Dnes jsme společně hodnotili a shrnuli průběh Dakaru 2013: „Já si myslím, že to bylo super vystoupení celé posádky. Nebýt té nezaviněné dvouhodinové ztráty, tak to určitě vyhráli. Ale i přes to se nevzávali a bojovali do posledních metrů. Neustále se pohybovali na absolutní špičce a dokonce dokázali i vyhrát etapu. To byla nejlepší odpověď.“

 

Co bylo z jeho pohledu největší zklamání a co ho naopak nejvíce překvapilo na letošní soutěži? „Tak největší překvapení. Mě třeba hrozně překvapilo Iveco, které jelo v pěti autech a s obrovským zázemím, ale nakonec cíl spatřily jen auta dvě. No a největší zklamání pro mě byly ty tahanice mezi českými jezdci a teamy. Je to nechutné, ale bohužel i k tomu dochází.“

 

Dalo se vůbec letos vytknout něco pořadatelům a líbily se Vám letošní speciálky: „Trať byla určitě zvolena správně. Viděli jsme velmi rozmanité tratě jednotlivých měřených úseků, co do povrchu, obtížnosti, tak i co do převýšení. No a co se týká počasí, tak to nikdo neovlivní.“

 

Média často zmiňovala fakt akt, že Aleš je sólista a že takto malý tým nemůže pomýšlet v konkurenci na úspěch. Jste zastáncem velkých týmových projektů? „Tak já určitě zastáncem takové myšlenky nejsem. Podívejte se ono to, že vás jede takhle hodně v jednom týmu taky žádná výhoda být nemusí. Každá strategie má své přednosti a také nevýhody, celkové umístění je souhrou mnoha faktorů.“

 

A na závěr co byste popřál klukům: „Tak hlavně jim teď přeju šťastný návrat, to je jedna věc. Aby stále měli podporu partnerů a fanoušků, minimálně takovou jako měli tento ročník. Aby makali dál a mohli připravit novou Tatru a my je viděli na startu dalších krásných dálkových soutěží. A my se tak mohli společně těšit z dalších závodů a radovat z těch, které vyhrají.“ 
Panu Karlovi děkujeme za čas a pozitivní energii, kterou nám vždy ochotně během povídání během letošního závodu věnoval. Díky!"

 

 

Komentář k 11. etapě a přerušení závodu

Naše tradiční povídání s „Panem Dakarem“ pokračovalo shrnutím jedenácté etapy a situace okolo rozhodnutí komisařů. Dotaz, zda podobné problémy s nepřízní počasí zažívali i závodníci v Africe, se přímo ke včerejší situaci nabízel: „Když si počasí postaví hlavu, tak se holt nedá nic dělat. Dvanáct jezdců dostalo svůj čas a zbytek dostal čas posledního. Já osobně si myslím, že je to dostačující. Pořadatelé udělali správně, protože bezpečnost je na prvním místě. Je sice pravda, že to Alešovi moc nepomohlo, ale nedá se nic dělat. To je Dakar! Nám se to také stalo v jednom ročníku, teď už si nevzpomínám, který to byl. Projeli jsme kritický úsek a za námi ještě jedno auto. Všichni dostali čas posledního. I Kamaz třeba, který měl tenkrát poruchu a dojel až ráno. Ještě to stačil opravit a Dakar vyhrál, takže mu to velice pomohlo. Tuším, že to byl rok 1996. Prostě to tak je, pořadatel je postaven před hotovou věc, soutěžící to tak musí brát a chápat. Buď etapu zruší nebo se přikloní k tomu, co se stalo včera.“

 

Nedalo nám to a vrátili jsme se k situaci s poruchou elektriky, která nás stála onu velkou a vlastně jedinou ztrátu: „Musíme doufat, protože šance stále žije. Dakar se jede do posledního kilometru poslední etapy. Ještě poslední den může někdo vypadnout. Stále mají před sebou skoro 1000 měřených kilometrů. V roce 1991 jsme přišli o vítězství v poslední etapě. Sice jsme měli náskok ve vedení, ale potom jsme propálili píst. Dojeli jsme, ale byl tam časový limit. Dostali jsme penalizaci a ta nás odsunula až na čtvrté místo.“

 

Takže doufáme, že zítra při hodnocení té dnešní etapy budeme mít radost a budeme moci společně chválit. „Taky věřím.“ Zakončil dnešní „vidění“ a „slyšení“ Karel Loprais.

 

 

Komentář k 10. etapě 

Jak jste si již vy i my zvykli, pravidelně s Karlem Lopraisem probíráme dakarské dění. Připomeňme si, že v úterní desáté etapě Aleš přišel o prvenství díky defektu, výměnou kola pak ztratila posádka 503 okolo dvaceti minut. Z výsledkové listiny zjistíme, že kdyby nebylo tohoto defektu, byla by naše Princezna 69 na první příčce a to ještě s krásným náskokem na druhého. S Karlem jsme okamžitě začali řešit, co všechno pro posádku na trati výměně kola znamená: „Nejdříve je třeba připomenout, že vše co sebou posádky v kamiónech vezou, musí být velice dobře připevněno. Už samotná demontáž materiálu a její opětné připevnění zabere členům teamu poměrně hodně času. Samotná pneumatika s kolem není také úplně lehká a proto se během manipulace pěkně zapotí. Druhá podstatná věc je místo, na kterém k defektu dojde. Samotný terén hraje velkou roli, protože auto se bude jinak zvedat. Je rozdíl pracovat na pevné cestě, úplně jinak se bude měnit kolo v dunách nebo členitém kamenitém terénu. Proto záleží i na uvážení jezdce, kde zastaví a začne kolo opravovat.“

 

V průběžném pořadí se vysoko objevil ruský tým Kamaz, který má v top pětce hned tři kamióny: „Tak já si nemyslím, že je to velké překvapení. Rusové jsou tradičně velmi dobře připravení. Navíc se jim zatím vyhýbá smůla a technické problémy. Jedou všichni doposud perfektně. I ten jejich doprovodný kamión podává stabilní výkony. Je to velký tým a jejich rozpočet jistě také.“

 

Vzpomínali jsme společně na profil tratě, který nejvíce vyhovoval Karlovi a který podle něj nejvíce vyhovuje Alešovi: „Těžko hodnotit sám sebe, ale myslím si, že nejvíce nám asi šly duny. Jezdec, který chce pomýšlet na Dakaru na nějaký výsledek, musí být hodně komplexní. Co se týká rychlosti, tak ta ze začátku nebyla omezená vůbec, potom na 150 km/h a dnes je tuším 140 km/h. Aleš je taky hodně všestranný jezdec. Pokud bych měl zvolit jeden profil tratě, který mu seděl, tak asi ten včerejší. Bylo vidět, že kdyby nebylo defektu, tak by na něj nikdo neměl. Nepřestávám věřit stále v jeho posun v celkovém hodnocení letošního Dakaru.“ My ostatní také a těšíme se na další zkušené milé rozhovory.

 

 

Komentář k 9. etapě

Velkou radost z výsledku 9. etapy měl i Karel Loprais, který spoustu věcí předvídá, závod skutečně důvěrně zná a má ho hluboko uvnitř svého srdce. Dneska poznamenal s úsměvem: „Je vidět, že se Aleš do stahování ztráty pustil velice odhodlaně. Za to ho můžeme jen pochválit. Smůla nechodí ani v Jižní Americe po horách, ale po lidech. Jasným případem je De Rooy. Prostě stát se to může komukoliv, i těm nejlepším. Alda jen potvrdil, že patří ke světové špičce a že letošní Dakar rozhodně nekončí. Bude to ještě hodně zajímavé a jedeme dál.“ 

 

 

Komentář k 5. a 6. etapě

„Pan Dakar“ si na nás opět udělal čas a popovídali jsme si o průběhu soutěže a dění v páté a šesté etapě. „Poslední dvě etapy byly pro náš team jako na houpačce. V té páté se projevila záludnost soutěže. Kalich hořkosti si Aleš vypil až do dna, nabral ohromnou ztrátu téměř dvou hodin a to výrazně změnilo jeho šance na vítězství. Etapa číslo šest zase ukázala, jak rychlý Aleš je i přes přetrvávající problémy s tlumiči. Víte, vrátím se ještě nejdříve k té závadě s elektrikou před koncem 5. etapy. To je vůbec nejhorší typ závady, která se může vyskytnout a vždycky velká neznámá. Ať už to byla baterie nebo dobíjení, vždy se závada velmi špatně hledá. Je tam tisíc možností, co to může být. Samozřejmě se to stát může, ale je to bohužel potkalo v tu nejnevhodnější dobu. Dvě hodiny je samozřejmě dost, ale jak vidíme stačí, aby jeden kamion předjel, jeden odpadl a hned je to veselejší. Několikrát se budu opakovat, ale Dakar končí v cíli a do toho je ještě dost daleko.“

 

Souhlasili jsme, když se jedná o DAKAR s panem Karlem Lopraisem nelze než souhlasit. Zabrousili jsme hned poté na dění po páté etapě a skončení závodu. Na to, co se honí hlavou v takových situacích závodníkům a taky na to, že Aleš nehodil flintu do žita. I přes nepříznivou startovní pozici se postupně prokousával přes pomalejší trucky a dokonce etapu na špici vedl. Závada na tlumičích ho znovu přibrzdila. „Pro Aleše to byla vůbec hrozně těžká etapa. Přišel o vedení a musel startovat mezi hodně pomalými kamióny. To není žádná sranda. Jak jsme mohli vidět, i s touto nepříjemností se kluci vypořádali. A nakonec z toho byl i velmi dobrý výsledek.“ Naši fandové trošku začali polemizovat o volbě tlumičů, rozhovor se stočil tímto směrem. „Musíme si uvědomit, že v první patnáctce trucků, máme nejtěžší kamion právě my. Už jen tento fakt znamená, že na nápravu a tlumení je vyvíjena ohromná síla. Navíc Aleš se nefláká, jede stále na špici. Ono kdyby se pohyboval kolem třicátého místa a nešlapal na to tolik, byla by situace taky jiná. Na nejednom záznamu jsme viděli, že ani ve skocích nešetříme. Nejde to jinak, pokud chcete být vepředu. Jede se za vysokých teplot a ani to těm tlumičům nepřidává, naopak. Ale vidíme, že i přes tyto problémy dokáží naši zajíždět ty nejlepší časy! Připravovat se na Dakar je složité, nikdy nevíte, co vás vlastně čeká. Pak jste tady, vlastně tam a zjistíte, že něco nestačí, ale musíte s tím jet a bojovat. Příští rok se to pak nestane.“

 

Posledním tématem hovoru se stal blížící den volna v neděli. Co to pro jezdce a doprovod znamená? Půjdou se pánové koupat k moři? „To samozřejmě ne. Ale na druhou stranu, ten jezdec si to klidně dovolit může. Půl soutěže, to je neskutečná porce námahy. Jak psychické, tak fyzické. Navíc den před jednodenním volnem většinou bývá ta nejdelší etapa. Takže se bude dojíždět za tmy. Nicméně celý doprovodný team bude makat na autě s vypětím všech sil. Je potřeba opravit závady, ale i vyměnit kapaliny, zkontrolovat všechny spoje a šrouby. Vyměnit tlumiče a pneumatiky, je toho opravdu hodně.“

 

Viděli jsme, kolik našich fanoušků poslalo Alešovi k narozeninám přání. Zajímalo nás jestli i Karel posílal nějaké speciální: „Tak já jsem to určitě udělal, ale po telefonu. Nechtěl jsem psát. Oslava nás samozřejmě čeká, až kluci dojedou celou soutěž a já věřím, že to budeme moci spojit i s oslavou výsledku Dakaru.“

 

Věříme také a zveme Vás ke sledování dalšího dobrodružství jménem DAKAR 2013 očima posádky 503 i Karla Lopraise.

 

 

Komentář k 4. etapě

Včerejší nesmírně těžká a dlouhá etapa maximálně prověřila připravenost posádek a jejich doprovodů. Největší favorit, dosud nepřemožitelný Holanďan Gerrard De Rooy měl nejdříve dva defekty. Poté navíc zapadl v písečných dunách a ztratil vedení. Do čela závodu se dostal náš Aleš Loprais s posádkou Princezny 69, v etapě skončil šestý. Ani jemu se nevyhly technické problémy. Více nám situaci přiblížil Karel Loprais:

 

Je nádherné jak se naši kluci zatím drží ve vedení. Krásný pohled do průběžných výsledků, ale jak pořád dokola opakuji, jsme stále na začátku. Těžké etapy jsou před námi. Škoda, že Alešovi odešly ty tlumiče, protože mohl získat větší náskok nad De Rooyem. Ten podle mně, i přes dnešní problémy je stále největším konkurentem našich. Nesmíme, ale ani zapomínat na Kamazy. Viděli jsme, že umí být pekelně rychlí. Můžeme jen těžko odhadnout, jaká ztráta by nakonec byla, kdyby se Alešovi ty tlumiče neodporoučely. Můj odhad je, že v takhle těžkém terénu to může být klidně až 20 minut. Musíme si uvědomit, jak je těžký závodní kamion a jak důležité je zachovat chladnou hlavu. Jezdec musí svůj styl a rychlost upravit a jet prostě jinak. Z vlastní zkušenosti vím, jak je to složité. Nám odcházely tlumiče velice často. Určitě více než bychom chtěli. Je nutno podotknout, že dnes je tlumení i pérování někde úplně jinde. S tlumiči FRT navíc spolupracujeme na jejich vývoji a testování, takže paráda. Ale je vidět, že i ta sebelepší technika může v tak těžké soutěži, jakou Dakar bezpochyby je, selhat. “

 

Včerejší etapa byla pro posádky náročná i v tom, že po 429-ti měřených kilometrech následoval ještě téměř třista kilometrový přejezd. Mechanici začali na Princezně 69 pracovat až po západu slunce. Po únavě a loňské smůle na přejezdu etapy se stala za podobných okolností osudná nehoda. Chtěli jsme znát Karlův názor na předcházení takových situací a zda mechanici a posádka jsou schopni zvládnout kombinaci takového množství náročných úkolů a situací: „To co se stalo v minulém ročníku už je za námi. Kluci si z toho vzali ponaučení, ale do nekonečna na to myslet také nejde. Aleš si jednoznačně potřebuje odpočinout. Prostě se to nedá jet celé. My jsme se taky střídali. Myslím si, že po loňsku je připraven Princeznu dát do ruky Radimovi, který je také zkušený a hlavně svědomitý. No, ale těžko hodnotit takhle na dálku. Dakar je složitý nejen pro jezdce, ale i pro doprovody teamů. Servisovat takové kolosy není vůbec lehké. Navíc se jim do rukou Princezna dostala až v pozdních nočních hodinách. Já osobně tipuji, že na dnešek toho mechanici moc nenaspali. V doprovodu je i můj syn Leoš, takže vím, že kluci vědí proč tam jsou a odvedou profesionální práci, hodnou zatím vedoucího teamu Dakaru. Je to prostě jejich poslání.“

 

V žádném případě ale naše posádky po dnešní páté etapě nečeká žádný oddych. Následuje 6. etapa a dlouhých 438 km speciálky a k tomu ještě 291 km dlouhý přejezd. Především začátek a konec etapy budí respekt. Nejprve čeká těžký terén, který bude stoupat a pak padat, jak na horské dráze. Poté se opět zrychlí a na konci se musí posádky poprat s pořádným stoupáním až téměř do 2,5 kilometru nad mořem.

 

Karel se opět nemýlil, servisní tým dnes šel spát k ránu, ale umytá Princezna v nových papučkách a s novým tlumením je vyparáděna na cestu společně s naší posádkou 503.

Držíme palce!

 

 

Komentář k 3. etapě

Povídat si Karlem Lopraisem je vždy nesmírně zajímavé a poučné. Hovořit s ním navíc během Dakaru a o Dakaru je jedinečné. Má to ovšem jedno riziko, lehce ztratíte pojem o čase, tak jako se stalo při našem dnešním rozhovoru. Proto přinášíme jen jeho část a začneme hodnocením včerejší třetí etapy: „Víme, že jsme stále na začátku rally. Je potřeba se neustále soustředit a to po celou dobu etapy. Dávat pozor na všechny nástrahy, které v této těžké krajině čekají. Viděli jsme, kolik problému, ale i štěstí přinesl poslední úsek naší posádce. Záměrně říkám i štěstí, protože kdyby při zapadnutí Aleš reagoval špatně, mohla z toho být mnohem větší časová ztráta. Z podobných situací mě museli vytahovat. Tam bylo vidět, že ta duna je nafoukaná a když to člověk vezme trochu víc vlevo, jak řikal Alda, už je tam.“

 

Zjišťovali jsme zda je možné se těmto nebezpečným úsekům nějak vyhnout a takovým situacím předejít. Třeba tím, že taková nebezpečná místa jsou značená v navigaci, ale pak Loprais mě ihned vyvádí z omylu: „Ne ne. Takovéhle situace jsou všechny na uvážení řidiče. Celý Dakar se jede na oči, jezdci nemají k dispozici žádný rozpis. Nic netrénují. V tom je právě krása Dakaru. Je i důležité, kde jaké auto stojí, protože i to může ovlivnit váš úsudek. Bylo ale krásné, jak z toho Aleš vycouval, protože tam se schylovalo k většímu maléru.“ Takže pochvala.

 

crop-84007-4dd39e62c44fa-loprasi

 

Už zítra začne pořádný Dakar!“ Byli jsme dopředu varováni, když téma zabrousilo na čtvrtou etapu. „Zítra je čeká téměř 450 km. Platí jistá přímá úměra mezi délkou tratě a její náročností. Do výsledku zítra ovšem nepromluví jenom její délka, ale i vysoké teploty. My jsme kupodivu takové teploty v Africe neměli. V horku je potom o mnoho těžší udržet koncentraci po celou dobu měřeného úseku. Navíc velké horko dá zabrat i technice.“ Dodává Karel s tím, že zítřejší etapa bude velice důležitá a i Aleš bude potřebovat porci štěstí.

 

Co zatím nejvíce potěšilo nebo překvapilo na letošním průběhu rally člověka, který je s DAKARem bytostně spjatý ? Usměje se a odpovídá: „Tak nejvíce mě samozřejmě těší, jak Alda jede a že jim drží technika. Protože to je základ každého dobrého úspěchu. O pohodu v kabině vůbec strach nemám, tam je vidět, že si kluci sedli. Jinak jsem spíš nepochopil nějaké ty věci okolo, jako třeba koeficient tři při prologu. Protože to stejně nikomu nepomohlo, krom De Rooye. Zatím to sice vypadá jako souboj naší Tatry s Kamazi a s Ivecem. Osobně si ale myslím, že ještě tak do půlky soutěže se může vše výrazně změnit. De Rooy jede zatím fantasticky, ale nezbývá nám doufat, že i na něj budeme mít štěstí a Aleš ho předjede.“

 

Takže Aleši a De Rooy, pochvala pro oba a vzhůru do další soutěže!

 

 

Komentář k 2. etapě

Včerejší výsledek naší posádky potěšil snad všechny fandy motorismu, ale přinesl i spoustu otázek. Některé odpovědi jsme hledali opět během dnešního tentokráte odpoledního rozhovoru s Karlem Lopraisem.

 

Všechny nás zaskočila letošní novinka po dojezdu první prologové etapy, časový koeficient 3, kterým se násobily rozdíly časů této etapy od vítěze. Zřejmě proto, aby krátký 13-ti kilometrový prolog měl vůbec nějaký vliv na zbytek soutěže. Karel Loprais chvíli váhal: „Osobně si nemyslím, že by tato etapa měla jiný vliv na výsledek, než úvodní řazení na start etapy druhé. Těch 13 km v porovnání se zbytkem soutěže nebude hrát tak důležitou roli, i když jí vynásobme třemi. Vůbec mi není jasné, proč se tento koeficient zaváděl a dokonce si myslím, že ani Aleš nebude mít přesné informace. Každopádně je to letos poprvé, co se tak stalo, takže ani já nevím co si o tom vlastně myslet.“

 

Po krátké diskuzi jsme se pak dostali k hodnocení dosavadního vývoje Dakaru a na špičkové druhé místo kluků v druhé etapě. Také nás zajímalo, jestli to může být i dobré znamení do celkového výsledku. Jak sám Karel Loprais říká: „Prozatimní vývoj je fantastický. Ale pro mne žádná novinka, protože vím, jak umí být Aleš rychlý. Je potřeba mít stále na paměti, jak malou část závodu mají posádky teprve za sebou. Dakar je neskutečně těžký závod a může se opravdu stát cokoliv. Vzpomeňte si, jak jel Aleš loni. Dokonce vyhrál etapu, ale pak se stane jedna chybička a vše je ztraceno.“

 

Další téma hovoru se týkalo bezpečnostního systému HANs, na které si Aleš včera trochu postýskal. Víme, že tento systém má řadu příznivců, ale i řadu odpůrců, převážně pak ze světa rally. „Já sám toto nemůžu vůbec hodnotit, protože za mé éry jsme neměli ještě ani povinnou kombinézu. Ona bezpečnost jezdce je určitě na místě, ale nejsem si jistý, jestli zrovna tady u kamiónů je tohle správná cesta. Umím si představit, že své místo má hlavně třeba u formulí nebo u okruhového závodění. HANs vám především chrání páteř při přímém nárazu, ale uvědomte si jak to chodí v kamiónu. Hlava lítá na všechny strany. Potom je dle mého názoru zbytečný. Jak říkal Aleš, jsou to jen další rány do helmy a navíc se výrazně zmenšuje pohyblivost hlavy.“

 

Příjemný rozhovor nám pak sklouzne k etapě s pořadovým číslem tři a k tomu, jestli bude podobná s tou předchozí. „Myslím si, že by měla být podobná a velmi rozmanitá. Střídají se velké duny s tvrdými terény a vemte si třeba, kolik problémů připravila Staceymu.“

 

karel ales 

 

Není mnoho lidí, kteří by znali Aleše tak dobře jako jeho strýc. Nedalo se nám tedy nezeptat, jestli tlak, který teď na Aleše a ostatně každého závodníka v čele může padnout před startem třetí etapy, zvládá. Jsou jezdci, kteří naopak pod tlakem podávají lepší výsledky. Je jeho startovní pozice výhodou nebo naopak? „No on startuje z druhého místa v kamionech, což je dobře. Víme, že automobily a trucky startují společně a Aleš jede mezi prvními, takže bude mít před sebou čisto. To je samozřejmě perfektní výchozí pozice. Navíc vím, že Alda umí jet pod tlakem velice dobře, ale zároveň je to už velmi zkušený závodník a pojede si to svoje. Určitě se nebude chtít předvádět nebo hnát se za každou cenu dopředu.“ Na otázku, jestli není třeba lepší jet ze zadních pozic kvůli navigaci, nás Karel vyvádí z omylu a dodává: „V rally se jezdí po trase, která je neměnná. Na Dakaru máte více variant kudy jet. Takže naopak se může stát, že automobil před vámi zabloudí a vy podle jeho stop se dáte taky špatnou cestou.“ Chtěli jsme se dozvědět i co to „erg“ znamená a jaký typ duny nebo písku to tedy je. „Nevím přešně jaký typ duny to je, ale vůbec to není podstatné. Důležité je přes něho se rychle a bezpečně dostat.“ A je to přesně tak, teorie a úvahy jsou sice důležité, ale výsledek se počítá, od Karla to platí šestinásob.

 

Pomalu se loučíme, ale přesto to Karlovi nedá a ještě dodává: „Zatím je to pěkné, kluci jedou výborně. Nám nezbývá jen držet palce a doufat, že je nepotká nějaká nešťastná náhoda. Dakar končí až v cíli!

 

Komentář k 1. etapě

http://loprais.cz/dakar/cz/aktuality/155-druha-nadchazejici-etapa-pisek-nic-nez-pisek

 

Úvodní komentář

http://loprais.cz/dakar/cz/aktuality/150-karel-loprais-sleduje-a-komentuje-dakar

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Archiv
E-shop
E-shop
Aleš Loprais

CLARK OIL s.r.o. | Střelniční 1770 | 744 01 Frenštát p/R. | Czech Republic
Copyright © www.loprais.cz | 2013 All Rights Reserved
Design&Code: Tripon Media s.r.o. | www.tripon.cz

Karel Loprais